A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | R | S | T | U | V | W | Z

Nový Zéland - Průvodce

Psát o tom, že příroda Nového Zélandu je unikátní je asi celkem zbytečné. Na své si tu přijdou dokonce i ti, kteří fauně a floře příliš neholdují. Tady prostě musí být překvapen bez výjimky úplně každý. Je tu totiž na co koukat!
Už jenom fakt, že tu najdete 14 národních parků, je dostatečným důkazem o jedinečnosti zdejší krajiny. Flóra a fauna.

Asi 90% rostlinných druhů, které se zde vyskytují, je endemického původu. Tj. vyskytují se pouze na Novém Zélandu. Když sem připluli první lidé, byli jistě velice překvapeni tím, že tu nežijí téměř žádní savci a už vůbec ne dravé šelmy.

Kdysi tu býval ráj ptactva a vodních tvorů, kteří neměli přirozené nepřátele. S příchodem člověka, který sem následně nějaká ta domácí zvířata přivezl (kočky, psy, krysy…), začalo endemických druhů zvířat i rostlin rychle ubývat.

Aby nedocházelo k vyhubení dalších druhů novozélandského ptactva, jsou v posledních letech stále častěji zřizovány chráněné kolonie na izolovaných ostrůvcích, kam žádní dravci ani škůdci nemají přístup.

Flóra

- Mamaku, kapradiny ponga, cabbage tree, kauri, Tane Mahutu.

Značnou část země dosud pokrývají stále zelené deštné pralesy. Nejen v nich se může setkat s více než 200 druhy kapradin. Některé dokonce dorůstají obřích rozměrů. Ty nejvyšší se jmenují mamaku a dorůstají až do výšky 16 metrů. Dalším významným druhem kapradin jsou stromové kapradiny ponga, které jsou zároveň jedním z národních symbolů Nového Zélandu. Mnozí si teď vzpomenou na proslulé novozélandské národní ragbyové družstvo, které má tuhle rostlinku ve svém znaku. Pongy dorůstající až do výšky 13 metrů. Poznáte je celkem snadno podle stříbrného zbarvení spodních částí listů. Jsou velice fotogenické, mladé výhonky totiž vypadají jako spící schoulená miminka.

Mezi velice zajímavé stromy, které zaujmou na první pohled, patří cabagge tree, česky - stromovité zelí. Tenhle vysoký, neobvyklý strom silně připomínající palmu, najdete rostoucí v hojném množství na obou ostrovech. Jeho listy byly využívány též jako potrava Maorů i prvních osadníků. Někteří říkali, že jim měkké mladé listy z koruny stromu chutnají jako zelí – odtud také pochází jeho jméno. Jiným připomínal chuť sladké čerstvé mandle. Měl i další široké uplatnění např. v maorském léčitelství. Jeho dřevo se používalo na výrobu různých nástrojů. S trochou nadsázky lze říci, že je to nezničitelný strom. Ve svém nitru má totiž ukryto mnoho odolných poupat, která v příznivých podmínkách vyraší i za několik let. Co třeba nový cabagge tree rašící z nepoužívaného komína :o)?

Dalším velice zajímavým velikánem je strom kauri. Je to jehličnan, pro který se v češtině užívá velice zajímavý ekvivalent damaroň jižní. V 19. století byl hojně kácen na stavbu lodních stěžňů. Největším zástupcem tohoto druhu je strom Tane Mahutu (Pán lesa), který je už opravdu stařečkem. Jeho věk je odhadován na 1200 let. Měří asi 51 metrů a obvod kmene je téměř 15 metrů. Tento velikán (a řada dalších) roste především v oblasti, která se nazývá Waipoura Kauri Forest - najdete ji na Severním ostrově.

Během letních měsíců, především v období Vánoc upoutá vaši pozornost obrovský strom s nádhernými plnými červenými květy – Pohutukawa. Právě díky tomu, že kvete během Vánoc se mu také přezdívá „vánoční strom“.

Fauna

- Pukeko, weka, kiwi, blue penguines, tui, kea, moa, possum.

Z fauny stojí za pozornost především ptáci, kterých tu uvidíte a uslyšíte opravdu obrovské množství. Někteří vás upoutají svým vzhledem, třeba jako pukeko. Je to nezvykle zbarvený modrozelený pták s červenou hlavou. Kupodivu je to velice smělý a otrlý živočich, který vám během krátké chvilky dokáže prozkoumat obsah odložené igelitové tašky.

Dalším zástupcem je velice plachý a nelétavý pták weka. Trochu svou vizáží připomíná kiwiho. Má však jinak tvarovaný zobák, což mu umožňuje lépe shánět potravu. Jeho jídelníček je celkem pestrý, rád si pochutná na hmyzu, myších, krysách a vajíčkách jiných ptáků. Umí velice rychle běhat a zároveň je dobrý plavec. Vyskytuje se především v oblasti West coast.

Symbolem Nového Zélandu je pták kiwi, kterého dnes bez obrovského štěstí již ve volné přírodě neuvidíte. Chcete-li mít jistotu a setkat se s ním, budete muset zajít do některé z místních zoo. Předtím, než vstoupil na Nový Zéland první člověk, jich zde žilo asi 12 milionů nemaje žádného přirozeného predátora. Je to velice plachý nelétavý pták, žijící nočním životem. Je velice zajímavý. Má dlouhý zahnutý zobák a jeho peří je velice jemné, spíš připomíná vlasy. Kiwi je v celku líné zvíře. Dokáže prospat téměř 20 hodin denně. Samička, která je větší než sameček (měří asi 45 cm), snáší jedno vajíčko. To váží přibližně půl kilogramu, což představuje více než 20% váhy jejího těla. Samečci pak na vajíčku sedí skoro tři měsíce.

Jak si někteří z nás možná pamatují ještě z hodin přírodopisu na základní škole, základní specifickým rysem tučňáků je, že žijí přirozeně pouze na jižní polokouli. Na Novém Zélandu se můžete ve volné přírodě setkat s blue penguines. Jejich výška je pouhých 30 cm. Díky tomu jsou označováni za nejmenší tučňáky na naší planetě. Pokud si nejste jisti, že jste narazili právě na tento druh, poznáte jej bezpečně podle bílého břicha a modrého pruhu, který se mu táhne přes celá záda od krku až k ocasu. Mláďata se líhnou od července do března. Inkubační doba je 36 dnů. Po narození váží pouhých 35 gramů. Bohužel, téměř 70% nově narozených mláďat umírá během prvního roku života. Často se stávají obětí predátorů nebo umírají z důvodu malého množství potravy. Jeden z rodičů vždy zůstává u vajec, druhý se vydává na volné moře lovit ryby pro celou svou rodinku.

Tahle malá stvoření uplavou denně až 50 km. Během toho se potopí až tisíckrát. U tak malých živočichů opravdu klobouk dolů. Aby si při vyčerpávajícím lovu trošku odpočinuli, dala jim matka příroda do vínku schopnost podřimovat na hladině.

Za potravou se vydávají před svítáním a vrací se až po západu slunce. Někdy jsou natolik vyčerpaní, že ujít pár kroků po pevnině k tomu správnému hnízdu, může trvat i hodinu. Jako dorozumívací signál mezi sebou používají pískání, kterým se ten domácí snaží navigovat toho z moře, aby trefil do správného hnízda na souši.

Praktickým poznatkem je, že koušou a smrdí jak naše slípky :o). Ve volné přírodě se s nimi můžete setkat třeba v zapadlých částech jeskyní v Cathedral Caves. Ale pozor, nerušit a už vůbec ne fotografovat s bleskem!!! Komerčně za penízky je potom můžete vidět v kolonii v Oamaru. Ta byla uměle založena v roce 1992. Všichni tučňáci jsou tu stále pod dohledem – k monitoringu je totiž každý vybaven čipem, který si nosí pod křídlem. Navíc v každém uměle vytvořeném hnízdě je skryta infračervená kamera. Při večerním organizovaném sledování jejich návratu z moře se tu též nesmí fotit! Pro ten správný zážitek je dobré mít s sebou při ruce dalekohled. Na denním nebo spíš nočním pořádku je tu jejich producírování se mimo kolonii, takže až budete vyjíždět z místního parkoviště, dávejte pozor!

Nádherný zpěv vydává nenápadný černý pták s bílým peřím pod krkem. Jmenuje se tui. Jeho zpěv je opravdu unikátní, má nádherný repertoár a rozsah. Dokáže napodobovat zpěv jiných ptáků, ale také zvuky vydávající jiná zvířata (třeba kočky).

Dalším zástupcem ptačí říše je horský papoušek kea, žijící pouze na Jižním ostrově. Můžete se s ním osobně setkat v horských oblastech Národního parku Mount Cook, ale také třeba při odpočinku na vrcholcích hor v Arthur´s Pass. Jeho poznávacím znamením je tmavě zelené peří a zahnutý zobák, připomínající dravce. Zespodu jsou křídla naopak krásně červená. Zbývá asi 2000 jedinců. Je velice drzý, stačí chvilka nepozornosti a už důkladně prohlíží obsah vašeho odloženého batohu.

S legendárním Moa se již bohužel nesetkáte, ale určitě stojí za to připomenout si, co byl vlastně zač. Moa byl obrovský nelétavý pták. Ke své smůle neměl žádná křídla na rozdíl od ostatních běžců, do jejichž kategorie patří. Když dorazili na ostrovy první Maorové, vyskytoval se moa v obrovském počtu. Smutnou skutečností nejen pro milovníky přírody a přírodovědce byl fakt, že byl tento pták záhy vyhuben. Kdy se tak přesně stalo, není přesně známo. Některé historické prameny uvádí 14. století jiné pro změnu 17. století. Tento pozoruhodný obrovský pták (některé druhy dorůstaly až do výšky 2,7 m), si totiž nestihl vypěstovat pud sebezáchovy a strach z lidí. Maorové jej tak zvládli během pár let úplně vybít kvůli jeho lahodnému masu. Samotné slovo moa znamená v tahitštině „drůbež“. Jeho kosti si můžete prohlédnout třeba v jeskyni Ngarua caves (vstup 14 NZD) v severní části Jižního ostrova.

Nejvíce nenáviděným zvířetem na Novém Zélandu je possum. Je to vačnatec vegetarián, který sem byl údajně přivezen z australské Tasmánie. Původním záměrem bylo chovat jej kvůli jeho kožešině. Tenhle záměr se však poněkud vymknul z ruky. Possumové se rychle aklimatizovali a rozmnožili. Dokáží napáchat obrovské škody především na porostech. Obzvlášť si pochutnávají na eukalyptech a pohutukawu. Odhadem jich zde žije asi 70 milionů a ročně dokáží sníst až 7 milionů tun vegetace. Jsou tu na ně pořádány hony ve velkém. Každý přejetý kus na silnici je vítán s nadšením!

Cabbage tree (nahrál: admin)
Cabbage tree
Palma Nikau (nahrál: admin)
Palma Nikau
pták Kea (nahrál: admin)
pták Kea

Poslední editace textu: 9.6.2011 12:11
Další informace

Konvertor měn

 
Zdroj: penize.cz
REKLAMA